Vlastně nevím, jak začít.
Mám spousty možností jak, ale žádná mi nepřipadá dosti poutavá na to, aby někoho upoutala. Začínám tedy tak, že nevím, jak začít.
Je zas o rok později, opět 22.12., tentokrát rok 2014. Zřejmě jsem pevně rozhodnutá, tento blog bude založen na konceptu, že budu psát jen jednou do roka. V roce 2012 jsem si stěžovala na Máje, v roce 2013 jsem celý den vymýšlela výčet zajímavých událostí, které se mi staly a v roce 2014 mám hlavu prázdnou. Až dnes při uklízení jsem si uvědomila, co je dnes za den a teď mám přesně hodinu na tento článek. Před chvílí jsem přišla domů z koncertu v Národním domě. Byla to klasika a zpěvák zpíval úžasně. Máma měla lístky zadarmo od známé, to je taky klasika. Při poslouchání té rajské hudby, se mi chtělo trochu spát, ale bylo to velice inspirativní, jelikož jsem měla prostor pro přemýšlení. Napadla mě jedna vtipná forma, jak by se tento příspěvek dal napsat. Schválně, kdo rozluští mou vynalézavost již po prvním řádku!
Tak tedy, je to už rok. Rok, který utekl vážně rychle. Rychle se točí mlýny, rychle teče voda, rychle v autě jezdí můj táta. Táta má novou přítelkyni, se kterou jsem se již i pohádala. Pohádala jsem se i s mojí mámou, několikrát. Několikrát jsem se v tomto roce opila a byla jsem až moc aktivní. Aktivní běh je dobrý pro mé tělo. Tělo supermodelky stále nemám. Nemám ani kluka, který vypadá jako Leonardo DiCaprio, protože nemám žádného. Žádného pána jsem se nikdy na ulici nezeptala, jak se má. Má škola je náročnější a náročnější, jelikož mám všechno, kromě mateřského jazyka, německy. Německy, jak zjišťuji, moc neumím. Neumím se ani bavit s lidmi a možná proto se někdy tvářím přísně a nedostupně. Nedostupně, pro mě, se také tváří Sheeranův koncert. Koncert The 1975 se mi moc líbil. Líbil se mi i koncert I HEART SHARKS, na kterém jsem byla s mým oblíbeným člověkem, který je teď asi můj nejlepší kamarád a dává mi velice dobré rady. Rady mojí mámy, co se týče oblečení, mě vyvádějí z míry. Míry mého těla jsou stále neuspokojivé, jak už jsem se zmínila. Zmínila jsem se už, že nevím, co vlastně píši, proč to píši, co chci, co nechci, co mám ráda a co ne? Ne?
Doufám, že to po prvním řádku bylo jasné. Sepsala jsem myšlenky, které mě jen tak napadaly, ale vězte, že jsou všechny pravdivé (i má opilecká aktivnost). Přemýšlím, jestli je blog něco pro mě. Sama totiž nevím, jsem ve splínu. Nemohu v sobě jaksi stále najít talent. Nic mi nejde od ruky a ani v ničem nejsem výjimečná. Je opravdu těžké, pozorovat okolí, které se dokáže nějak odlišit od ostatních (i když to třeba nevnímá a to bývá opravdu na FACKU). Teď mi už dělá problém i stavba věty. Jestli já nejsem nemožná, tak kdo, TY? (pokus o rým (věty-ty) či onomatopoii).
Doufám, že se mi třeba zalíbí vytvářet jakýkoli druh blogu. Jestli ano, založím si jiný, abych si zde nekazila svůj koncept. Jestli ne, zůstanu oddaná aspoň psaní jednou za rok.
Tak životu zdar!!!
Krásné Vánoce a pořádně oslaveného Silvestra přeji Vám (i sobě)
P.S. Za tento krok jsem zažila spousty poprvé a byla to zajímavá poprvé. A tak tedy přidávám písničku 'First Time', kterou jsem si přímo zamilovala.
Mám spousty možností jak, ale žádná mi nepřipadá dosti poutavá na to, aby někoho upoutala. Začínám tedy tak, že nevím, jak začít.
Je zas o rok později, opět 22.12., tentokrát rok 2014. Zřejmě jsem pevně rozhodnutá, tento blog bude založen na konceptu, že budu psát jen jednou do roka. V roce 2012 jsem si stěžovala na Máje, v roce 2013 jsem celý den vymýšlela výčet zajímavých událostí, které se mi staly a v roce 2014 mám hlavu prázdnou. Až dnes při uklízení jsem si uvědomila, co je dnes za den a teď mám přesně hodinu na tento článek. Před chvílí jsem přišla domů z koncertu v Národním domě. Byla to klasika a zpěvák zpíval úžasně. Máma měla lístky zadarmo od známé, to je taky klasika. Při poslouchání té rajské hudby, se mi chtělo trochu spát, ale bylo to velice inspirativní, jelikož jsem měla prostor pro přemýšlení. Napadla mě jedna vtipná forma, jak by se tento příspěvek dal napsat. Schválně, kdo rozluští mou vynalézavost již po prvním řádku!
Tak tedy, je to už rok. Rok, který utekl vážně rychle. Rychle se točí mlýny, rychle teče voda, rychle v autě jezdí můj táta. Táta má novou přítelkyni, se kterou jsem se již i pohádala. Pohádala jsem se i s mojí mámou, několikrát. Několikrát jsem se v tomto roce opila a byla jsem až moc aktivní. Aktivní běh je dobrý pro mé tělo. Tělo supermodelky stále nemám. Nemám ani kluka, který vypadá jako Leonardo DiCaprio, protože nemám žádného. Žádného pána jsem se nikdy na ulici nezeptala, jak se má. Má škola je náročnější a náročnější, jelikož mám všechno, kromě mateřského jazyka, německy. Německy, jak zjišťuji, moc neumím. Neumím se ani bavit s lidmi a možná proto se někdy tvářím přísně a nedostupně. Nedostupně, pro mě, se také tváří Sheeranův koncert. Koncert The 1975 se mi moc líbil. Líbil se mi i koncert I HEART SHARKS, na kterém jsem byla s mým oblíbeným člověkem, který je teď asi můj nejlepší kamarád a dává mi velice dobré rady. Rady mojí mámy, co se týče oblečení, mě vyvádějí z míry. Míry mého těla jsou stále neuspokojivé, jak už jsem se zmínila. Zmínila jsem se už, že nevím, co vlastně píši, proč to píši, co chci, co nechci, co mám ráda a co ne? Ne?
Doufám, že to po prvním řádku bylo jasné. Sepsala jsem myšlenky, které mě jen tak napadaly, ale vězte, že jsou všechny pravdivé (i má opilecká aktivnost). Přemýšlím, jestli je blog něco pro mě. Sama totiž nevím, jsem ve splínu. Nemohu v sobě jaksi stále najít talent. Nic mi nejde od ruky a ani v ničem nejsem výjimečná. Je opravdu těžké, pozorovat okolí, které se dokáže nějak odlišit od ostatních (i když to třeba nevnímá a to bývá opravdu na FACKU). Teď mi už dělá problém i stavba věty. Jestli já nejsem nemožná, tak kdo, TY? (pokus o rým (věty-ty) či onomatopoii).
Doufám, že se mi třeba zalíbí vytvářet jakýkoli druh blogu. Jestli ano, založím si jiný, abych si zde nekazila svůj koncept. Jestli ne, zůstanu oddaná aspoň psaní jednou za rok.
Tak životu zdar!!!
Krásné Vánoce a pořádně oslaveného Silvestra přeji Vám (i sobě)
P.S. Za tento krok jsem zažila spousty poprvé a byla to zajímavá poprvé. A tak tedy přidávám písničku 'First Time', kterou jsem si přímo zamilovala.
Doufám, že se vám hezky četlo (i když je to hodně textu a já nerada čtu hodně textu (hlavně v němčině, to je 'k zblití') a těšte se zase za rok. Já už se taky těším!!!
