fjjgrenugjn
Aneb jak lépe začít příspěvek, který už měl být napsán kdysi dávno. Nechci a nebudu řešit nějaké omluvy pro samu sebe, že jsem to zase nestihla. Napsání tohoto příspěvku mě stojí opravdu mnoho sil. Hlavním důvodem mého zpoždění je to, že nemám tušení, jak toto shrnutí mám pojmout. Před Vánocemi jsem se necítila zrovna happy jak dva grepy, ale spíš jen jako jeden grep. Tak nějak jsem nechtěla vůbec myslet na to, co bude, ani na to, co bylo. Dneska je ale 22.1., takže přeci jen bych mohla dodržet aspoň tu dvacet dvojku. Tak vzhůru do nekonečna mých žblebtů o roce 2017.
Upřímně byl pro mě tento rok ten nejrychlejší, co jsem kdy zažila. Silvestr 2017 si pamatuju, jako by byl včera. Trávila jsem ho s kamarády, tak napůl smutná, že nejsem s mým chlapcem a napůl šťastná, že jsem s lidmi, které vidím skoro po půl roce. V lednu jsme s mámou začaly cvičit, měsíc jsme tak nějak zvládly. Jela jsem do Pirny poreferovat, jaká je to sranda chodit na dvě školy najednou. Přežila jsem zkouškové, víceméně úspěšně. V únoru jsem postavila iglú, občas zašla se ségrou na zumbu se starýma panima a šla na nějaký ten ples. Celkově byl rok 2017 rok plesů, protože většina mých kamarádů v Čechách maturovala, tak jsem mohla plesat do aleluja (2018 to bude trochu horší). Začátek letního semestru se spojoval s tím, že jsem musela co nejlépe naplánovat svůj rozvrh a zároveň nasbírat co nejvíce kreditů. To se mi povedlo a začala jsem chodit na nejlepší seminář - Divná místa. Díky naším pátečním schůzkám jsem poznala nové krásy Prahy i města Most. V březnu jsem jela na hory a taky zažila největší jízdu na Žižkovské noci, ze které mi zbyl i krásný suvenýr. V dubnu jsem viděla Cigarettes after sex. Vlastně celý ten rok byl hodně o koncertech. Viděla jsem hodně kapel. Koncerty jsou moje nejoblíbenější věc a tak nějak mi to pomáhájí jít dál a stále se těšit na něco nového. Zároveň jsem se ve stejném měsíci spřátelila s někým, kdo pro mě hodně znamená, i když se pořádně neznáme ani rok. Jak čas ubíhal, nastal květen a další zkouškové aka další sranda. Největší sranda ale bylo projít si Botič (potok) od Náplavky až na Bohdalec/Spořilov. Taky jsem jela do Lipska se podívat společně s Kájou na byt, ve kterém teď nakonec bydlím. Díky mému supr čupr překladatelskému oboru trávím celý druhák v tomto městě a jsem opravdu ráda, že máme byt!! Červen byl ze všeho nejvíc o zkouškách, ale taky o dvou svatbách!! Za celý svůj život jsem nebyla na tolika svatbách jako v roce 2017. Začalo to první velice artistickou svatbou v Berlíně a na další den to pokračoval svatbou strýce někde za Brnem. Skoro na konci měsíce června jsme jeli s rodinkou mého chlapce na Moravu a já se na jeden den trhla a uběhla svůj PRVNÍ půlmaraton!!! (Volejte sláva a tři dny se radujte). Dva dny potom jsem po nesložené zkoušce z filosofie viděla milované The 1975 a den poté jsem odfrčela s Jáchymem do Portugalska. Nejdřív jsme jeli do Porta a potom do Lisabonu. Bylo to moc krásný, nejvíc jsme tam ale jedli :D (jídlo nás asi vážně spojuje). Když jsem přijela, vyrazila jsem na KVIFF s Bárou. Potkaly jsme se tam rok před tím a asi to bude naše tradice. Další velká akce v červenci byl festival Colours of Ostrava. Byla to super jízda a bomba a všechny tyhle trapný pojmenování. Své devatenácté narozeniny jsem oslavila tam na Bolt Tower a od té doby je mi trochu hůře z výšek. Potom přišla ta horší část roku. Musela jsem se rozloučit se svojí milovanou ženou, která se v půlce srpna stěhovala do Utrechtu kvůli škole, mezitím co já v srpnu nosila Italům, Němcům a Holanďanům jídlo až pod nos v Itálii. Byl to krutý prázdninový měsíc ten srpen. Musela jsem vstávat v šest ráno, což je v podstatě můj každodenní koníček ;) a pracovat od sedmi a večer jsme končili až tak v jedenáct. Musím říct, že mě to docela zocelilo a usvědčilo v tom, že chci opravdu studovat a nebýt nadosmrti servírka. Ten měsíc ubíhal velmi pomalu a zároveň i rychle. Tak strašně moc jsem si přála, abych mohla být doma, že mi to neskutečně rychle uteklo. Konec srpna jsme oslavili společně v naší rodině svatbou sestřenice. A díky bohu na mě čekalo ještě hoodně moc prázdnin, protože škola mi začínala až první týden v říjnu. V září jsem zažila tu nejskvělejší věc ever (kromě svatby mého spolužáka, z čehož jsem měla totální depku), což byl výlet do Indie. Já, ségra, máma a její přítel (který se k nám i během tohoto roku nastěhovat domů - jupijej!!) jsme byli průzkumníci a bylo to skvělý. I když je to děsivá země, stejně mě něčím okouzlila a rozhodně bych se chtěla vrátit zpátky. Ale možná to bylo jen tím, že se mi tam zvedlo ego z toho, jak na mě všichni Indové koukali a chtěli se se mnou fotit. Poprvé v životě jsem byla celebrita (protože já chci strašně moc být celebrita, žejo). Viděla jsem jeden z divů světa a bylo to divný!! Ne kecám, bylo to úžasný, přišli jsme zrovna na východ slunce a bylo to nepopsatelně nádherný. To prostě musí každý vidět. Což si turisti berou velmi k srdci, protože v osm už tam byla hlava na hlavě. Po příletu z Indie jsem se pomalu začala chystat na svůj odjezd směr Reich. První den školy jsme s Kájou byli totál ambiciózní a šly jsme běhat! WOW! Potlesk! Od října plynul čas tak nějak pomalu. Šla jsem poprvé volit, byla na výstavách v Lipsku i v Praze, začala se nudit, koukat na strašně moc seriálů (což mi moc neprospívá) a tak dále pana krále. Začala jsem taky často cestovat domů a zpátky, navštívila Anetu v Magdeburgu, 25 dní jsem nepila před Vánoci ani kapku alkoholu, nechodila jsem do kina (protože nic nedávali), byla jsem v Berlíně na Wolf Alice, viděla jsem Květy, Muchu, Ventolina a Midi lidi (i když ty si moc nepamatuju), párkrát jsem se totálně zeblila (i to k životu bohužel patří) a konec roku jsem završila krásnou oslavou vánočních svátků, novýma martenama a největší kravinou, kterou jsem v životě udělala, ale překvapivě toho nelituju (možná to ze mě dělá velice velice špatného člověka). Silvestr byl nuda a den před ním jsme měla první "autonehodu", aneb dostaly jsme v Žimu (gymu) u Domči smyk a já pak poslouchala nádherné konverzace o hovnech a strávila strastiplnou cestu domů taxíkem za šest stovek. Tak báj báj, už to nebudu natahovat a jdu oslavovat dokončení tohoto ohlédnutí. Nechť je rok 2018 fáájn pro všechny i pro mě, ať si zvolíme dobrého prezidenta (trochu politiky nakonec) a hlavně ať se vyřeší vše nevyřešené a těžko vyřešitelné.
S láskou a velkým očekáváním
Natáš ♥
P.S. během tohoto roku jsem se třikrát vkradla na Strahovský stadion, takže jestli někdo potřebuje tipy triky, jak se tam dostat, ráda vám to ukážu
Aneb jak lépe začít příspěvek, který už měl být napsán kdysi dávno. Nechci a nebudu řešit nějaké omluvy pro samu sebe, že jsem to zase nestihla. Napsání tohoto příspěvku mě stojí opravdu mnoho sil. Hlavním důvodem mého zpoždění je to, že nemám tušení, jak toto shrnutí mám pojmout. Před Vánocemi jsem se necítila zrovna happy jak dva grepy, ale spíš jen jako jeden grep. Tak nějak jsem nechtěla vůbec myslet na to, co bude, ani na to, co bylo. Dneska je ale 22.1., takže přeci jen bych mohla dodržet aspoň tu dvacet dvojku. Tak vzhůru do nekonečna mých žblebtů o roce 2017.
Upřímně byl pro mě tento rok ten nejrychlejší, co jsem kdy zažila. Silvestr 2017 si pamatuju, jako by byl včera. Trávila jsem ho s kamarády, tak napůl smutná, že nejsem s mým chlapcem a napůl šťastná, že jsem s lidmi, které vidím skoro po půl roce. V lednu jsme s mámou začaly cvičit, měsíc jsme tak nějak zvládly. Jela jsem do Pirny poreferovat, jaká je to sranda chodit na dvě školy najednou. Přežila jsem zkouškové, víceméně úspěšně. V únoru jsem postavila iglú, občas zašla se ségrou na zumbu se starýma panima a šla na nějaký ten ples. Celkově byl rok 2017 rok plesů, protože většina mých kamarádů v Čechách maturovala, tak jsem mohla plesat do aleluja (2018 to bude trochu horší). Začátek letního semestru se spojoval s tím, že jsem musela co nejlépe naplánovat svůj rozvrh a zároveň nasbírat co nejvíce kreditů. To se mi povedlo a začala jsem chodit na nejlepší seminář - Divná místa. Díky naším pátečním schůzkám jsem poznala nové krásy Prahy i města Most. V březnu jsem jela na hory a taky zažila největší jízdu na Žižkovské noci, ze které mi zbyl i krásný suvenýr. V dubnu jsem viděla Cigarettes after sex. Vlastně celý ten rok byl hodně o koncertech. Viděla jsem hodně kapel. Koncerty jsou moje nejoblíbenější věc a tak nějak mi to pomáhájí jít dál a stále se těšit na něco nového. Zároveň jsem se ve stejném měsíci spřátelila s někým, kdo pro mě hodně znamená, i když se pořádně neznáme ani rok. Jak čas ubíhal, nastal květen a další zkouškové aka další sranda. Největší sranda ale bylo projít si Botič (potok) od Náplavky až na Bohdalec/Spořilov. Taky jsem jela do Lipska se podívat společně s Kájou na byt, ve kterém teď nakonec bydlím. Díky mému supr čupr překladatelskému oboru trávím celý druhák v tomto městě a jsem opravdu ráda, že máme byt!! Červen byl ze všeho nejvíc o zkouškách, ale taky o dvou svatbách!! Za celý svůj život jsem nebyla na tolika svatbách jako v roce 2017. Začalo to první velice artistickou svatbou v Berlíně a na další den to pokračoval svatbou strýce někde za Brnem. Skoro na konci měsíce června jsme jeli s rodinkou mého chlapce na Moravu a já se na jeden den trhla a uběhla svůj PRVNÍ půlmaraton!!! (Volejte sláva a tři dny se radujte). Dva dny potom jsem po nesložené zkoušce z filosofie viděla milované The 1975 a den poté jsem odfrčela s Jáchymem do Portugalska. Nejdřív jsme jeli do Porta a potom do Lisabonu. Bylo to moc krásný, nejvíc jsme tam ale jedli :D (jídlo nás asi vážně spojuje). Když jsem přijela, vyrazila jsem na KVIFF s Bárou. Potkaly jsme se tam rok před tím a asi to bude naše tradice. Další velká akce v červenci byl festival Colours of Ostrava. Byla to super jízda a bomba a všechny tyhle trapný pojmenování. Své devatenácté narozeniny jsem oslavila tam na Bolt Tower a od té doby je mi trochu hůře z výšek. Potom přišla ta horší část roku. Musela jsem se rozloučit se svojí milovanou ženou, která se v půlce srpna stěhovala do Utrechtu kvůli škole, mezitím co já v srpnu nosila Italům, Němcům a Holanďanům jídlo až pod nos v Itálii. Byl to krutý prázdninový měsíc ten srpen. Musela jsem vstávat v šest ráno, což je v podstatě můj každodenní koníček ;) a pracovat od sedmi a večer jsme končili až tak v jedenáct. Musím říct, že mě to docela zocelilo a usvědčilo v tom, že chci opravdu studovat a nebýt nadosmrti servírka. Ten měsíc ubíhal velmi pomalu a zároveň i rychle. Tak strašně moc jsem si přála, abych mohla být doma, že mi to neskutečně rychle uteklo. Konec srpna jsme oslavili společně v naší rodině svatbou sestřenice. A díky bohu na mě čekalo ještě hoodně moc prázdnin, protože škola mi začínala až první týden v říjnu. V září jsem zažila tu nejskvělejší věc ever (kromě svatby mého spolužáka, z čehož jsem měla totální depku), což byl výlet do Indie. Já, ségra, máma a její přítel (který se k nám i během tohoto roku nastěhovat domů - jupijej!!) jsme byli průzkumníci a bylo to skvělý. I když je to děsivá země, stejně mě něčím okouzlila a rozhodně bych se chtěla vrátit zpátky. Ale možná to bylo jen tím, že se mi tam zvedlo ego z toho, jak na mě všichni Indové koukali a chtěli se se mnou fotit. Poprvé v životě jsem byla celebrita (protože já chci strašně moc být celebrita, žejo). Viděla jsem jeden z divů světa a bylo to divný!! Ne kecám, bylo to úžasný, přišli jsme zrovna na východ slunce a bylo to nepopsatelně nádherný. To prostě musí každý vidět. Což si turisti berou velmi k srdci, protože v osm už tam byla hlava na hlavě. Po příletu z Indie jsem se pomalu začala chystat na svůj odjezd směr Reich. První den školy jsme s Kájou byli totál ambiciózní a šly jsme běhat! WOW! Potlesk! Od října plynul čas tak nějak pomalu. Šla jsem poprvé volit, byla na výstavách v Lipsku i v Praze, začala se nudit, koukat na strašně moc seriálů (což mi moc neprospívá) a tak dále pana krále. Začala jsem taky často cestovat domů a zpátky, navštívila Anetu v Magdeburgu, 25 dní jsem nepila před Vánoci ani kapku alkoholu, nechodila jsem do kina (protože nic nedávali), byla jsem v Berlíně na Wolf Alice, viděla jsem Květy, Muchu, Ventolina a Midi lidi (i když ty si moc nepamatuju), párkrát jsem se totálně zeblila (i to k životu bohužel patří) a konec roku jsem završila krásnou oslavou vánočních svátků, novýma martenama a největší kravinou, kterou jsem v životě udělala, ale překvapivě toho nelituju (možná to ze mě dělá velice velice špatného člověka). Silvestr byl nuda a den před ním jsme měla první "autonehodu", aneb dostaly jsme v Žimu (gymu) u Domči smyk a já pak poslouchala nádherné konverzace o hovnech a strávila strastiplnou cestu domů taxíkem za šest stovek. Tak báj báj, už to nebudu natahovat a jdu oslavovat dokončení tohoto ohlédnutí. Nechť je rok 2018 fáájn pro všechny i pro mě, ať si zvolíme dobrého prezidenta (trochu politiky nakonec) a hlavně ať se vyřeší vše nevyřešené a těžko vyřešitelné.
S láskou a velkým očekáváním
Natáš ♥
P.S. během tohoto roku jsem se třikrát vkradla na Strahovský stadion, takže jestli někdo potřebuje tipy triky, jak se tam dostat, ráda vám to ukážu
