Proč?

Proč to všechno psát v angličtině. Jsem Češka a budu psát česky. Ne že bych anglicky neuměla, no vlastně moc neumím, ale trochu národní hrdosti bychom také mohli mít.

tímhle videem žila tenhle tejden celá naše třída

(sorry jestli to tak neni)

Ze začátku mi naše třída přišla taková bez spojitosti, ale vše se obrátilo a snad i obrátí k lepšímu. Občas se nám povede  mít i stejné (podobné) názory a to by se mělo ctít.

Nedávno (snad někdy v září) jsme byli na svatbě a takhle to dopadá:

celá rodinka na svatbě

Á ram zam zam

Jelikož se kvapem blíží Vánoce, maminka pořád uhání, ať se chvilku pozastavim a popřemejšlim o dárcích. Haha udělám jí prezentaci v Power Pointu a už snad naléhat nebude. Jen ať ty dárky dostanu. Zakže mi držte palce (všechny možný , co jsou) a lovu zdar
                                                   zdraví Natál

Nadpis

     Nevím proč, ale poslední dobou zjišťuji, že se můj smysl urážet lidi nějak otupil. Zřejmě se začnu bavit v hloučku max. 4 lidí a jinak zdrhám. Ve čtyřech každý vyniká, ale když jsou večerní sedánky na dvoře vynikají jenom sebevědomí a nebojácní lidé, kteří jsou buď úplně natvrdlí, ale vše umí dokonale skrýt a nebo ti, kteří mají na vás tak nehorázné kecy, že vám nezbývá se jen smát. Navzájem se tyto dně skupiny úžasně doplňujou.
     Ano, mé chování nebývá občas (skoro nikdy) vybrané a nedá se přiřazovat ke člověku k osmé třídě. Neví čím to je, ale na začátku druhého stupně se mi osmačky zdály jako vzor. Byly hubené, vysoké, pěkné a nosily úžasný oblečení. Kdybych je teď měla srovnat s námi, usoudila bych, že jsme na rozdíl od nich zaostalé, ale máme v sobě ducha dítěte a to je hlavní!

Nepovedený Výtvor Povedené Fantazie