Nadpis

     Nevím proč, ale poslední dobou zjišťuji, že se můj smysl urážet lidi nějak otupil. Zřejmě se začnu bavit v hloučku max. 4 lidí a jinak zdrhám. Ve čtyřech každý vyniká, ale když jsou večerní sedánky na dvoře vynikají jenom sebevědomí a nebojácní lidé, kteří jsou buď úplně natvrdlí, ale vše umí dokonale skrýt a nebo ti, kteří mají na vás tak nehorázné kecy, že vám nezbývá se jen smát. Navzájem se tyto dně skupiny úžasně doplňujou.
     Ano, mé chování nebývá občas (skoro nikdy) vybrané a nedá se přiřazovat ke člověku k osmé třídě. Neví čím to je, ale na začátku druhého stupně se mi osmačky zdály jako vzor. Byly hubené, vysoké, pěkné a nosily úžasný oblečení. Kdybych je teď měla srovnat s námi, usoudila bych, že jsme na rozdíl od nich zaostalé, ale máme v sobě ducha dítěte a to je hlavní!